kostelik
Úvod
Kostelík
Společenství
Farní rada
Bohoslužby
Fotogalerie
Liturgické texty
Homílie
Kniha návštěv
 
Novinky:
Czenstochowa 2004
Kostelík č. 81
Setkání dětí
Setkání senioři
 
Najdete-li na stránkách chybu, napište webmasterovi !
  Informovat
  o aktualizaci?
  Váš e-m@il:


Valid HTML 4.01!
Valid CSS!

Kostelík


číslo 81
konec ledna 2005
Zpravodaj farností Studénka, Butovice, Albrechtičky, Bartošovice, Nové Horky a Hukovic.

Obsah:

V zdravém těle zdravý Duch?

V zdravém těle zdravý duch??Tato věta zní docela hezky, ale já s ní nesouhlasím! Protože, když se nad tím zamyslím . . . vždyť i lidé s postižením můžou mít zdravého Ducha a myslím si, že mnohdy toho Ducha mají zdravějšího než lidé bez postižení. A na druhou stranu, když se zamyslím nad sportovcem, má sice zdravé tělo, ale je ve stresu, co všechno musí ještě zvládnout a z toho vyplývá, že Ducha zdravého určitě nemá.

Teď nedávno jsem dočetla knížku s životopisem Aničky Zelíkové. Je to nádherně napsaná kniha, ale já jsem se chtěla zmínit o Aničce. Ona trpěla tuberkulózou, tato nemoc ji pomalu ničila, tuberkulóza jí pomalu zabíjela, ale ona se pokaždé usmívala a byla tou nejzářivější květinkou v Ježíšově zahradě. Nedá se pochybovat o tom, že Anička neměla zdravého Ducha a přesto její tělo bylo velmi nemocné a ke konci jejího mladého života i slabé a vysílené. A její Duch přesto jásal, měla totiž to nejcennější . . . živou víru v Ježíše Krista.

Když už jsem u těch Svatých, nesmím zapomenout na Terezku z Lisieux. I ona trpěla tuberkulózou a nepřijetím svých spolusester, ale přesto věřila, že ji Pán miluje a podle mého názoru měla zdravého Ducha.

Mučedníci, trpěli pro víru v Krista, byli týráni a zabiti – jejich tělo bylo zničené, ale Ducha měli určitě velikého a statečného, neboť byli schopni pro Krista a víru v něj zemřít.

Myslím si, že zdravý Duch je pro člověka mnohem důležitější než zdravé tělo. Taky si myslím, že Duch může být zdravý jen s živou vírou v Boha. Bez Boha nejsme nic, jen nepatrné drobnosti, které stále potřebují Boží pomoc.

Maruška Zajíčková
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: 2,81
Známkovalo 16 čtenářů.

Svátky měsíce února

  1. 2. února – Uvedení Páně do chrámu – Hromnice
  2. 3.února – Sv. Blažej
  3. 9.února – Popeleční středa
  4. 14. února – Sv. Valentina, v neděli 13. 2. poutní mše svatá v Bravanticích.

Výsledky Tříkrálové sbírky 2005

Ve dnech 2.- 12 ledna 2004 se Charita Studénka již popáté zapojila do celostátní Tříkrálové sbírky.

Letos koledovalo a zpěvem přálo „ … štěstí, zdraví , dlouhá léta …“ ve Studénce ( Studénka I, Butovice , Nová Horka ), Albrechtičkách, Bartošovicích, Petřvaldu, Trnávce, Kateřinicích, Pustějově, Staré Vsi nad Ondřejnicí, Košátce a Novém Světě a Výškovicích 61 skupinek tří králů spolu s dospělým doprovodem.

A výsledek letošního koledování?

Počet skupin 2005 2004
Studénka I. 9 56.512,- 49.532,-
Studénka-Butovice 16 72.348,- 58.882,-
Nová Horka 2 7.755,- 4.840,50
Albrechtičky 6 20.502,- 17.741,-
Bartošovice 3 12.181,- 7.671,-
Petřvald 7 49.341,- 50.888,50
Pustějov 4 23.235,- 16.643,-
Stará Ves n. Ondřejnicí 8 56.186,50 48.960,-
Košatka 2 9.951,- - -
Trnávka 1 11.032,50 - -
Kateřinice 2 10.964,50 - -
Slatina 1 3.593 - -
Celkem 61 333.601,50 255.158,-

65% výtěžku bude použito na projekt Charity Studénka – Dům pokojného stáří „ Domov sv..Anny“, a to na pořízení užitkového automobilu pro rozvoz a dovoz stravy seniorům v domácnostech a v domě pokojného stáří. Zbývající peněžní prostředky budou zaslány na sbírkové konto Sdružení České katolické charity, ze kterého je financována pomoc lidem v nouzi a obětem živelných katastrof u nás i ve světě, letos konkrétně v jihovýchodní Asii.

Děkujeme všem koledujícím dětem a jejich dospělým průvodcům. Poděkování patří také všem organizátorům v jednotlivých obcích, kteří zabezpečovali přípravu a zdárný průběh sbírky. Velký dík patří i Vám všem, kteří jste koledníkům otevřeli dveře svých domovů, přijali je s vlídností, laskavostí a citem pro potřeby bližních.

Děkujeme.

Ing. Anna Šikulová ředitelka Charity Studénka
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: 1,50
Známkovali 2 čtenáři.

Blahopřání

V těchto dnech si připomínají své narozeniny

Jana Sniehottová,

Lenka Dvorská

a

Maruška Zajíčková

Všem oslavenkyním přejeme vše dobré,
zdraví pokoj
a lásku v srdci.

Rošťák hodný následování

aneb: Nenechat zapadnout slunce nad svým hněvem

Jestli je to příběh skutečný nebo vymyšlený, to nevím. Vyslechla jsem ho minulou neděli v kázání a velice mě pobavil. Co je však na něm nejcennější - přivedl mě k zamyšlení a ke zpytování svědomí.

Jeho hlavním hrdinou byl školáček, který se každou chvíli s někým popral. Jednoho dne se vracel z bitvy domů celý zakrvácený, špinavý, uválený, s natrženou košilí, poničenou aktovkou a hlavně se strachem z výprasku, který v podobných situacích pravidelně a nevyhnutelně následoval. Někdy dokonce dvakrát za sebou - ten první od maminky, ten druhý večer, když se vrátil táta z práce. Tentokrát kluk zazvonil u dveří do bytu, maminka otevřela, uviděla tu spoušť a už se nadechovala, že spustí starou známou písničku. Avšak dříve než stačila na rošťáka vztáhnout ruku, vztáhl přes práh do otevřené předsíně ruku on. Ne proti mamince, ale naproti mamince. Potlačil v sobě strach z výprasku, sebral všechnu odvahu a s důvěrou, že nebude odmítnut, ji vyzval: „Pozdravme se pozdravením pokoje!" Není třeba dodávat, že tím maminku totálně odzbrojil.

Nenechat zapadnout slunce nad svým hněvem je skvělá rada, skvělý návod pro toho, komu bylo ublíženo, kdo byl nějakým způsoben poškozen. V právnické mluvě by se řeklo pro „poškozeného". Tenhle rošťák nabízí hezké řešení. V jednom podobenství říká Bůh bohatému člověku, který si z nadúrody chtěl udělat zásoby na zbytek předpokládaného dlouhého života, doslova toto:„Blázne, ještě této noci budeš muset odevzdat svou duši a čí bude to, co jsi nashromáždil?" (Lk 12,20) V tomto případě jde sice o něco jiného, konkrétně o chamtivost, ale dá se docela dobře parafrázovat a použít i pro náš případ. Udělat maximum pro usmíření a to dříve, než zapadne slunce. Vždyť kdo z nás ví, že se ráno vzbudí? Nechci strašit zemětřesením nebo vlnami tsunami, stačí k tomu obyčejný infarkt.

Virtuální svět, ve kterém by všichni veškerá nedorozumění, bezpráví a křivdy řešili po vzoru onoho rošťáka, by se stal jednou velkou alternativní školou pro další generaci. Děti nás kopírují. Představujeme pro ně vzory. Učí se od nás.

Marie Svatošová
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: 1,50
Známkovali 2 čtenáři.

Vzpomínky - část 1.

Něco málo ze života řeholních sester svatého Kříže
s. Bernardetty a s. Marisstelly,
které momentálně působí v Nové Horce:

Prozradíte nám něco o začátcích vašeho řeholního života?

(s. Bernardetta): Vše začalo v nemocnici na Fifejdách v Ostravě, kde jsem se dostala jako kandidátka se skupinou, do které zrovna patřila sestra Pankrácie, Bonaventura, Bohumíra, Beáta, Majella, Gerarda a Oldřicha. Tvořily jsme totiž jeden noviciát. Protože v padesátém roce komunisté zavírali náš provinční dům v Kroměříži, sestry se během čtrnácti dnů musely odstěhovat a byly odvezené za tvrdou prací v továrnách na českém pohraničí. Ovšem nás, kandidátky, zachránili naši představení. Místo toho jsme byly dány do ostravské nemocnice, kde jsme začaly pracovat. Byl to pro mě šok, jelikož jsem nesnesla pohled na krev, nikdy jsem se nesetkala s podobnými situacemi a najednou jsem měla nastoupit přímo do nemocničního prostředí. V té době už bylo v nemocnici našich sester více, ty se nás hned ujaly a postupně nás zapracovaly do nemocničního řádu. Celkem nás bylo kolem sta řádových sester.

Pan primář věděl, že nejsem ošetřovatelka, nenutil mě do zdravotnictví a říká:„Sestřičko, tak vy tady budete dělat nástěnky." Následovně jsem byla poslaná na ušní dětské oddělení, takže práce nebyla až tak těžká. Později jsem si udělala zdravotní školu, postupně jsem obcházela všechna oddělení a získala jsem praxi pro maturitu. A Pán Bůh mi pomáhal.

V ostravské nemocnici jsme pracovaly do roku 1957. V tomto roce jsme jako řádové sestry musely nemocnici opustit. Reakce lékařů a primářů byla taková, že žádali, aby sestry v nemocnici zůstaly, protože oni byli nadmíru spokojeni s jejich výkony. Ale tato prosba nebyla vyslyšena. Rozhodnutí státních úřadů bylo nekompromisní. Skupina sestr a my kandidátky jsme byly do Ůstavu sociální péče v Nové Horce. Bylo nás celkem pětadvacet. S radostí jsme se ujaly práce u přestárlých lidí. Hned jsme se zde cítily jako doma, ačkoli zařízení celého domova bylo velmi ubohé. Topení uhlím, v prádelně primitivní zařízení, ale pomalu se všechno zlepšovalo. Hlavně jsme byly vděčné za krásnou kapli, ve které jsme mohly denně být přítomné na mši svaté a vykonávat si modlitby. A toto nás posilovalo. Já jsem zde prožila sedm krásných let mého řeholního života, od roku 1957 až do roku 1964.

Matka Marie Terezie – zakladatelka
Ze stanov sester sv. Kříže
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: 1,00
Známkovali 2 čtenáři.

Hnutí křesťanů třetího věku

leden 2005 – Otče náš – buď vůle tvá

Cíl setkání: Odevzdávání se do Otcových rukou ve víře, že Otec – Bůh chce pro nás jen to nejlepší.

Slovo Boží: Mt 7, 21: „Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vejde do království nebeského, ale ten, kdo činí vůli mého Otce v nebesích...“

Náš každodenní život

Ježíš nás učí, že do Božího království se nevstupeje slovy, nýbrž tím, že člověk činí vůli Boha Otce. Boží vůle se týká celého našeho života.

Je třeba rozlišovat

  1. situace, které nemohu změnit: např.: jsem muž, nebo žena, žiji v této době, jsem určité národnosti, stárnu... o tom všem Bůh ví a nabízí nám to jako možnost dalšího kroku k němu.
  2. situace, ve kterých mám svobodu, ale Boží vůle je jasná – je dána DESATEREM PŘIKÁZÁNÍ: vůbec není v pořádku, když utíkám od svých povinností stavovských a z každodenní reality,
  3. situace, ve kterých mám svobodu a Bůh čeká, jak se rozhodnu: Pán více miluje toho, kdo se i v nejistotě rozhoduje bez dlouhého váhání a vykrucování a důvěřuje v Boží pomoc, než toho , kdo se do nekonečna sužuje, aby zjistil, co od něho Bůh čeká a vlastně se nikde nerozhodne.

Zůstává v nás mnoho sobectví. Potřebujeme projít druhým obrácením k Bohu: nechci už říkat: Pane, splň moji vůli, nýbrž tvá vůle ať se stane. Bůh se opravdu pak stává Pánem mého života. „Těm, kteří milují Boha, všechno napomáhá k dobrému.“ (Řím 8, 28)

Jak žít a svědčit?

Střelná modlitba na měsíc leden

Otče náš, buď vůle tvá jako v nebi tak i na zemi.
Připravila Marta Wolfová
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: - -
Známkovalo 0 čtenářů.

Návštěva kostela

Studenti 1.C Gymnázia Mikuláše Koperníka v Bílovci navštívili na začátku října kostel sv. Bartoloměje ve Studénce I. Návštěvě předcházelo asi čtrnáctidenní seznámení s Biblí, takže prohlídka a následná beseda s panem jáhnem Petrem Fichnou doplnila informace z výuky literatury. Většina byla v kostele poprvé. Pan jáhen nás nejprve seznámil s historií kostela, pak následovala prohlídka a přednáška o Bibli, kdy jsme si mohli prohlédnout různé překlady Bible a vyslechnout zajímavé povídání o ní. Všechno vyvrcholilo našimi otázkami, zpočátku nesmělými, ale po chvíli se už pan jáhen ocitl v ostré dělostřelecké palbě, kterou s přehledem ustál. Škoda, že jsme po hodině museli utíkat na vlak, abychom stihli další část vyučování.

Studenti 1.C GMK v Bílovci a Mgr. Jindřich Foltas

Není všecho tak, jak se zdá!

Dva putující andělé dorozili do domu boháčů. Domácí nechtěli anděly ubytovat v pokoji pro hosty. Místo toho jim bylo nabídnuto místo v studeném sklepě. Když se uložili ke spánku na studené zemi, starší anděl uviděl díru ve zdi a opravil ji. Když se mladší anděl ptal proč, starší odpověděl: „Není všechno tak, jak se zdá“.

Další noc strávili v domě velmi chudého, ale štědrého rolníka a jeho ženy. Manželský pár se s nimi podělil o trochu jídla, co měli a nabídli andělům, aby spali v jejich posteli, ať se dobře vyspali. Ráno ale našli farmáře a jeho ženu v slzách. Jejich jadiná kráva (její mléko bylo jejich jediným příjmem) ležela mrtvá na poli.

Mladší anděl se nechápavě obrátil na staršího, jak se to mohlo stát? „Ti lakomci, co jsme u nich spali první noc měli všechno a ty jsi jim pomohl“, vyčítal mu. „Ti, co jsme u nich spali dnes byli ochotni se o všechno rozdělit a ty jsi dopustil, aby přišli o jediný zdroj obživy.“

„Není všecho tak, jak se zdá“ odpověděl starší anděl. Bdyž jsme spali ve sklepě, všiml jsem si, že v té díře ve zdi byl zlatý poklad. Protože domácí pán byl posednutý chamtivostí a neochotou podělit se o štěstí, zazdil jsem otvor, aby poklad nemohl najít. Když jsme tuto noc spali v rolníkově posteli, přišel si pro jeho ženu adděl smrti. Nabídl jsem mu místo ní krávu. Není všecho tak, jak se zdá. Někdy je to tak, že nevidíme všechny souvislosti. Máš-li víru, potřebuješ také důvěru, že vše co tě potkává je ve tvůj prospěch. Ale to se ukáže až časem. Někteří lidě přichází do tvého života a rychle odchází, jiní se stávají přáteli a zůstávají. Ti mají stálé místo v našem srdci. Včerejší den je dnes již historií, zítřek je oděn tajemstvím, dnešek je dar. To je to, co se nazývá přítomností.“

„Život je zázrak a vůně každé chvíle neopakovatelná.“

připravila Maruška Zajíčková
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: 2,60
Známkovalo 5 čtenářů.

Žena

Než Pán Bůh vytvořil ženu, pracoval už šestý den přesčas. Anděl se zjevil a řekl: „Proč se tou jednou bytostí zabýváš tak dlouho?“ A Pán Bůh odpověděl: „Viděl jsi její specifický popis? Musí být kompletně omyvatelná, ale ne plastická, musí mít 200 pohyblivých částí, všechny nahraditelné, musí fungovat na černé kávě a zbytcích, musí mít lano, které udrží najednou dvě děti a které zmizí, když ty se pak postaví na vlastní nohy. Musí mít polibek, co vyléčí cokoliv od odřeného kolena ke zlomenému srdci a musí mít 6 párů rukou.“

Anděl byl ohromený tímto požadavkem. Pán Bůh zareagoval: „Víš, ty ruce to není problém. Problém jsou tři páry očí, co matky musí mít. Jedním párem oči musí vidět skrz zavřené dveře a bude se ptát dětí, co dělají i přesto, že to bude vědět. Další pár vzadu na hlavě, aby věděla, co potřebuje vědět, přestože si nikdo nebude myslet, že to dokáže. No a třetí pár bude vpředu na hlavě. Ty jsou na dívání se na plačící dítě, a těmi bude vyjadřovat, že mu rozumí a miluje ho i bez vyslovení byť jen jediného slova.“ Anděl se pokoušel zastavit Pána Boha: „Je to příliš práce na jeden den, počkej aspoň do zítřka, pak to dokončíš!“

„Ale to nemůžu!“ zaprotestoval Pán Bůh, 'jsem tak blízko k dokončení tohoto stvoření. Je tak blízké mému srdci. Ona už uzdravuje sama sebe, když je nemocná, a dokáže živit rodinu!' Anděl přistoupil blíž a dotkl se ženy: „Ale ty jsi ji udělal tak měkkou, Pane.“ „Je měkká,“ souhlasil Pán Bůh, „ale taktéž jsem ji vytvořil tvrdou a neochvějnou. Ty nemáš ponětí, v čem musí vytrvat, nebo co úspěšně dokončit.“ „Bude schopná myslet?“ zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: „Nejenže bude schopná myslet, ale bude schopná i zdůvodňovat a vyjednávat.“ Anděl si potom něčeho všiml, natáhl se a dotkl se tváře ženy. „Ale, vypadá to, že tenhle model ti promoká. Říkal jsem ti, že jsi do ní zkoušel vložit příliš mnoho.“ „To není promokání!“ namítl Pán Bůh, „to je slza.“ „Na co je slza?“ zeptal se Anděl. Pán Bůh odpověděl: „Slza je její způsob pro vyjadřování radosti, smutku, její bolesti, jejího rozčarování, její samoty, jejího žalu i hrdosti.“

Anděl byl ohromený. „Ty jsi génius, Pane. Myslel jsi na všechno.“ „Ženy mají sílu, co okouzlí muže. Nosí děti, nosí utrpení. Nosí povinnosti, ale přitom drží pohromadě štěstí, lásku a radost. Usmívají se, když chtějí křičet. Zpívají, když chtějí plakat. Pláčí, když jsou šťastné a smějí se, když jsou nervózní. Perou se za všechno, čemu věří. Postaví se proti nepravosti. Neberou 'Ne' jako odpověď, když věří v lepší řešení. Nepotřebují nové boty, aby je mohly mít jejich děti. Jdou k lékaři s ustaranou přítelkyní. Milují nepodmínečně. Pláčí, když jejich děti excelují a radují se, když jsou jejich přátelé oceněni. Jejich srdce se lámou, když zemře přítel. Trápí se při ztrátě člena rodiny, ale stále jsou silné. I když si myslí, že už jim žádná síla nezůstala. Vědí, že pohlazení a polibek vyléčí zlomené srdce. Ženy jsou různých velikostí, barvy a tvarů. Budou řídit, létat, chodit, běhat. Srdce ženy je to, co způsobuje, že se svět otáčí. Ženy dělí od mužů mnohem víc než jen porod - nosí radost a naději. Nabízí soucit a ideály. Ženy mají vždycky co říct a co darovat.“

Maruška Zajíčková
 Oznámkujte článek jako ve škole! 
 1 2 3 4 5
Průměrná známka: 2,33
Známkovalo 6 čtenářů.

Napiš článek do Kostelíku!

Nebo můžeš mít pocit, že se chceš vyjádřit k právě přečtenému,... Máš jedinečnou příležitost! Napiš a na konci odešli. Stačí dva kliky myší. A nezapomeň se podepsat.

Tvůj příspěvek:
Tvůj em@il:


Minulé číslo  
  Nahoru!
 

Zobrazeno  880 ×